Logistická akademie - cesta k mistrovství logistiky!

Logistika podle vojevůdců

Aktuality/události

10. 3. 2015

Jaroslav Bazala

V jednom za našich minulých článků o historii logistiky jsme už naznačili, že na zvládnuté logistice závisely odpradávna úspěchy vojenských operací; s nadsázkou by se dalo říci, že na dobré logistice vyrostly celé říše. Kteří vojevůdci byli v logistice mistři? A kteří naopak pohořeli?

Jakmile se v lidské společnosti začala vyskytovat dělba práce, distribuce materiálu nebo věcí a delegace úkolů, můžeme mluvit o logistice. I lovcům mamutů někdo při práci na kopání loveckých pastí zajišťoval přísun jídla, opravy nástrojů nebo přinášení a odnos materiálu. Takže pokud přijmeme názor, že logistika je vše, co se týká organizačního a materiálního zabezpečení akce, aktivity nebo projektu, vyfiltrují se nám od prvobytně pospolně společnosti dva směry logistiky – civilní a vojenský.

Za největší historické úspěchy civilní logistiky jsou považovány například stavba egyptských pyramid, zavodňovacích systémů v Mezopotámii, Babylonské věže, Suezského a Panamského průplavu a jistě vás napadne mnoho dalších. Jak na tom je ale historie z perspektivy vojenských a mocenských logistických akcí?

Jako historický neúspěch a zklamání logistiky je uváděna snaha římského císaře Tiberia Claudia Nera o rozšíření nevyhovujícího průplavu na Korintské šíji, který byl vybudován již 500 let před Kristem v podobě jakési vlečky pro lodě a spojoval Jónské a Krétské moře. Nero měl k dispozici dostatek pracovních sil, ale jeho podřízení nedokázali dostatečně zabezpečit zásobování, dostatek nářadí ani materiálu. K realizaci tohoto projektu tedy došlo až dlouho po Nerově zavraždění – v letech 1881 – 1893.

"Logistik" Alexandr Veliký

Ale zpět k velikánům logistiky i dějin. U vojenských tažení byla a je logistika propracovaná do nejmenších podrobností, o čemž existují četné záznamy. Například při tažení Alexandra Velikého do Asie, byla součástí vojenského předvoje skupina kovářů, zbrojířů a kolářů, ale vojsko zabezpečovalo také lazarety, zásobovací útvary a sběrny zajatců a otroků.

Kartaginský vojevůdce Hanibal zorganizoval v roce 218 před Kristem „projekt“, do kterého by se bez využití vymožeností současné techniky dnes pustil málokdo. Hanibalův slavný přechod Alp se uskutečnil v zimě, z Pyrenejí do italských Alp šlo nejen celé vojsko, ale také desítky bojových slonů, množství koní a stáda dobytka. Organizačně – logisticky – zajistit potravu a léky pro vojáky i zvířata, seno, ale i dočasné ubytování, to chtělo doopravdy brilantního logistika v čele.

Dalším ze světových taktiků a průkopníků logistiky byl samotný Napoleon. Věnoval velkou pozornost týlním jednotkám, které měly za úkol zásobovat armádu jídlem a municí. Za neúspěchem Napoleonova tažení do Ruska stálo také to, že tyto jednotky nebyly po bojích s místními partyzány schopné plnit své funkce a vojsko tak strádalo.

V novodobých dějinách je za největšího vojenského logistika v „předlogistickém“ období považován generál Eisenhower, pozdější americký prezident. Velel invazi Spojenců do Evropy a jeho úspěch je přičítán mimo jiné také dokonalému týlovému zabezpečení, důrazu na bezchybné vyřešení dopravy, stravování, zásobování a ubytování.

Po druhé světové válce se ve vojenské terminologii vžil a ustálil termín „logistika“, kterým jsou označovány všechny činnosti a instituce, podílející se na podpoře hlavního úsilí vojsk – administrativa, zásobování, služby, zajišťující péči o vojsko, výzbroj, výstroj, techniku… Pro ten samý soubor činností se dříve používal termín intendance, v Rusku je to dodnes týl. A pamatujete si, jak působilo „materiálně technické zabezpečení“ – MTZ – u nás?

Po všech historických i terminologických peripetiích se termín „logistika“ přesunul i do hospodářské a obchodní oblasti a dnes označuje nejen soubor činností a institucí, ale také systematický vědní obor, který máme tak rádi. Zvlášť my v Logistické akademii.

 

komentáře na systému Disqus