Zelená logistika aneb Nebuďme krátkozrací

V  posledních letech rezonuje problematika životního prostředí napříč všemi obory a oblastmi lidského života. Vzhledem k  tomu, co všechno pod sebou ukrývá pojem logistika, je jasné, že i náš obor je s  ekologií hodně úzce spjat.

A bude ještě úžeji. 

V  rámci celkového toku zboží má logistika za úkol snažit se být co nejúspornější, nejefektivnější a co nejlépe uspokojovat potřeby trhu s  minimem nákladů a výdajů. Požadavek na to, aby byla také co nejšetrnější k  životnímu prostředí, ale v  ekonomickém plánování zahrnut ještě tak běžně není. Jenomže logistika v  sobě integruje nejen ekonomické a technické obory, ale také ty společenskovědní, a to v  nemalé míře. Management, plánování, správné řízení a správná rozhodnutí jsou stejně tak podstatné, jako využití správných technologií.

Paradoxy v  logistice

Můžeme ekonomicky vychvalovat outsourcing a různá integrovaná řešení, ale díky tomu, co bychom čistě logisticky považovali za efektivizaci, můžeme zvyšovat dopad na životní prostředí, a tím vytvářet nejen externalizované náklady, ale také potenciál pro náklady další a mnohem vyšší. Co na tom, že jinému „oboru“.

Logistika zatěžuje životní prostředí především třemi zásadními aspekty. Jsou jimi spotřeba energie, emise vzniklé spalováním pohonných hmot a odpad z  neekologických obalů. A tak zatímco se snažíme o uspokojení zákazníka co nejlepšími podmínkami v  rámci času dodávek, flexibility, spolehlivosti, propracované distribuční sítě a efektivního skladování, často se stává, že tím zatěžujeme životní prostředí rozšiřováním výroby, vlivem velkých logistických center dochází v  jejich okolí k  větším dopadům na životní prostředí, budováním maloobchodních staveb zvyšujeme emise vzniklé dopravou a spotřebováváním vyššího množství energie… Všechno to se může „vyplatit“ nákladově a konkurenčně, nicméně úspora tohoto typu jde na vrub potenciálně vyšších nákladů v  budoucnosti.

Co může logistika dělat

Do konkurenceschopnosti firem se pomalu, ale jistě, vkrádá termín „společenská zodpovědnost“. Firmy cítí, že právě ony by společensky měly být strůjci ekologických opatření, a nenechávat ve stylu „po nás potopa“ úklid nepořádku na budoucích generacích. Misky vah se naštěstí překlápějí pro variantu ekologických procesů nebo následných kompenzací (někdy prostě žádná prevence nepomůže a škody nemůžeme nenapáchat, můžeme je ale odčinit). Vzhledem k  proekologické náladě ve společnosti tak firmy, které berou svou roli hybatele ekologických změn vážně, můžou získávat konkurenční výhodu.

Manažersky může logistika působit na životní prostředí finančně velmi nenáročně, například pomocí labellingu upozorňovat na možnost recyklace obalů. O trošku náročněji může zvolit proaktivní přístup a třeba zajišťovat zavádění nových postupů, recyklaci obalů, zpětný sběr a nakládaní s  odpady a podobně. Na nejvyšší úrovni může přijmout starost o životní prostředí jako strategický cíl celého podniku. To ovšem vyžaduje velké investice jak do know-how, tak to technologií, postupů a konec konců také výběru vhodných partnerů v  dodavatelském řetězci.

Technologicky má logistika velký prostor pro ohleduplnější realizaci své činnosti. Logistické firmy využívají více než jiné dopravních prostředků, které se, bude-li mít naše společnost štěstí, ne za moc dlouhou dobu přesunou od spalovacích k  elektrickým motorům. Nemalý dopad na životní prostředí má ale také energie, kterou logistika spotřebuje v  rámci výroby a běžného provozu. Optimalizace a inteligentní využívání moderních technologií v  rámci například vytápění, klimatizování nebo osvětlení prostor, které logistika využívá (a že to nejsou prostory zanedbatelné, to víme sami), moderní informační technologie (abychom ušetřili čas a papír), to všechno můžeme jako logistici využít pro to, abychom byli energeticky co nejméně nároční.

Nejen logistika, ale celá společnost stojí před rozhodnutím o velkých investicích. Nalijme si čistého vína, začít se chovat ohleduplně k  životnímu prostředí bude stát hodně času i peněz, i když na to půjdeme postupně. Nicméně snížíme tak nejen náklady, které dnes má naší vinou někdo jiný (když půjdeme do důsledku – od zákonodárců po ekoaktivisty, od obcí po mezinárodní společenství, od regionálních úklidů okolí až po řešení globálních katastrof). Ale především – nejen, že snížíme náklady, se kterými se budou muset potýkat ti, co přijdou po nás, ale náš odkaz nebude devastace a zneužití, ale prosperita a plán její udržitelnosti.

Návratnost investic je krátkodobá, střednědobá a dlouhodobá. A pak tady máme návratnost generační. Výsledky naší činnosti ve prospěch životního prostředí my pravděpodobně nepocítíme jinak, než v  nákladech. Chceme-li ale, aby naše společnosti mohly fungovat i dále a my mohli jejich odkaz s  klidným svědomím předat našim nástupcům, bude starost o životní prostředí na našich bedrech.

Nejlepší zátěž není taková, kterou uneseme, ale taková, kterou si ani nenaložíme. A pracovat na nových technologiích, procesech a celých řešeních problémů, to je to, co logistiky baví. Takže výzva napříč celým logistickým spektrem zní jasně – myslet prakticky, ekonomicky, efektivně a zeleně :-)