Logistika odpadů - Vladimír Jureček

Problém s odpady je zde od nepaměti. Prvním známým dochovaným pokynem pro logistiku odpadů známe z období přibližně před 3500 lety, kdy židovský národ osídloval dnešní oblast Izraele. Když se jako národ vraceli z Egypta, tak každý, kdo potřeboval vykonat potřebu, musel si vzít s sebou kolík a za stanovým táborem vyrýt díru. Velmi moudrý pokyn. O mnoho století později, když osídlili dnešní Jeruzalém, tak za hradbami města, v údolí Kidron využívali proláklinu jako smetiště. A takto se dělo po staletí až do 20. století. Dnes jsou všechna tato smetiště úžasným zdrojem poznání pro archeology. Skladba odpadů byla tehdy jiná než dnes. Převládala keramika, popř. sklo nebo kamení.

 

Zveřejněno
23
Květen 2016
Autor
Ing. Jaroslav Bazala, Ph.D., ALog.
Sdílet

Historie odpadů

Problém s odpady je zde od nepaměti. Prvním známým dochovaným pokynem pro logistiku odpadů známe z období přibližně před 3500 lety, kdy židovský národ osídloval dnešní oblast Izraele. Když se jako národ vraceli z Egypta, tak každý, kdo potřeboval vykonat potřebu, musel si vzít s sebou kolík a za stanovým táborem vyrýt díru. Velmi moudrý pokyn. O mnoho století později, když osídlili dnešní Jeruzalém, tak za hradbami města, v údolí Kidron využívali proláklinu jako smetiště. A takto se dělo po staletí až do 20. století. Dnes jsou všechna tato smetiště úžasným zdrojem poznání pro archeology. Skladba odpadů byla tehdy jiná než dnes. Převládala keramika, popř. sklo nebo kamení.

O dnešním odpadu se to však již asi říct nedá. Skladba je úplně jiná – plasty, papír, textil, zbytky z kuchyně a spousta nefunkčních výrobků.

Ještě něco málo z nedávné historie. Ještě v 60. letech minulého století se v okrajových částech města Ostravy nesvážely odpady. To nebyla žádná výjimka. Takto to fungovalo ve většině měst a obcí. V každé části bylo minimálně jedno takové „středověké“ smetiště. Buď na kraji lesa nebo v nějakých jámách po bombách z války nebo pískovnách. Nám se to tehdy jevilo jako přirozené a normální. Tam jsme si často hráli a objevovali svět. A bylo tam všechno možné. Logistika jednoduchá. Co se doma nepotřebovalo, naložilo se na kolečka a už se jelo. Jednoduché a levné, akorát  počátkem 90. let se za drahé peníze tyto, dnes už černé skládky, likvidovaly.

To byla trocha historie, ale co dnes? Co je dobré, co je ekologické a co je ekonomické? Zdálo by se, že je to celkem jednoduché. Ale to se jeví jen na pohled. Do věci vstupuje příliš mnoho faktorů: lidská vůle něco dělat, ekologie, zájmové skupiny, ekonomika atd.

Jak to skloubit je oříšek, se kterým si láme hlavu mnoho odborníků. Jelikož oblast odpadů je velmi široká, budu se věnovat jen běžným odpadům občanů nebo firem vznikající z běžné činnosti.

Podíváme se na několik možností, které připadají v úvahu.

Třídění všeho a všude

Zelení aktivisté, často se jim příznačně říká ekoteroristé, chtějí všechno třídit, třídit, třídit bez ohledu na logistiku, důsledky a ekonomiku. Je vůbec nezajímají náklady na činnost, možnosti odbytu vytříděných komodit, vůli občana apod. V současné době se na úrovni města a obcí třídí velmi slušně (papír, plasty, sklo, kovy). Například ze znalostí třídění města Ostravy jsme v hustotě nádob a separaci na horizontu možnosti třídění. Dalším navyšováním je efektivita téměř nulová. Ale ekologičtí aktivisté to vidí jinak. Takže je necháme při tom, i když velmi silně negativně ovlivňují vedení Ministerstva životního prostředí.

Skládkování

Skládkování je v naší republice nejčastěji užívaným způsobem odstraňování odpadů. Před skládkováním se využitelné vytříděné odpady dotříďují na linkách a pak se odvážejí na kamionech ke zpracovateli. Současný trh s těmito komoditami funguje, akorát ceny neustále kolísají. Až ten zbytkový, nevyužitelný komunální odpad se odváží na řízené skládky. Je jasné, že i v tomto odpadu je mnoho využitelných složek, které by se daly dále využít, ale o tom později. Skládkování je u nás na velmi vysoké úrovni, také provoz skládek je poměrně nákladná věc, zvlášť co se týče výstavby, kdy musí splňovat spoustu předpisů v oblasti ŽP a stavebního zákona. Skládky musí být zabezpečeny 2 bariérami proti úniku skládkových vod do podzemních vod, a to jílovým těsněním a plastovou fólií. Celý prostor skládky je monitorován monitorovacími vrty podzemních vod, kde jsou sledovány různé ukazatele jakosti podzemních vod. Obecně, pokud skládka je řízena správně, ani moc nezatěžuje okolí, jen jsou někdy problémy s polétavými plastovými sáčky ve větrném období. Navíc je povinností u skládek komunálních odpadů jímat skládkový plyn, který je využíván k výrobě elektrické energie, popř. tepla. Co se týká výskytu hlodavců a hmyzu, tak nějaký zásadní problém není, jelikož skládka je hutněna a neustálým ruchem jsou hlodavci rušeni a nevyskytují se tam. Hmyz je zase likvidován ptactvem, které každou skládku okupuje. Tento způsob odstraňování odpadů je v současné době nejlevnější. I doprava na skládky je bez problémů a současná poměrně hustá síť skládek umožňuje logisticky velmi dobře pokrýt celé území státu bez extrémních nároků na dopravu.

Spalování odpadu

Jedna kapitola spalování se týká nebezpečných odpadů, kde jsou přísné a specifické podmínky provozu. V tomto článku se budeme věnovat spalovnám běžného komunálního odpadu. Dnešní moderní spalovny komunálního odpadu jsou velmi nákladná zařízení. V západní Evropě funguje mnoho spaloven, mnohdy si jich ani nevšimneme když stojíme přímo u ní. Ve Švýcarsku má spalovnu každé větší město. V naší republice máme 3 spalovny, poslední 4. je postavena v Plzni a má být brzo uvedena do provozu. Celková kapacita těchto spaloven bude kolem 750 000 t odpadu za rok. Roční produkce směsného komunálního odpadu v ČR je kolem 3 000 000 t/rok. Dnešní spalovny musejí splňovat velmi přísné požadavky. Veškeré spaliny jsou několikastupňově čištěny a do ovzduší odchází velmi málo znečišťujících látek. Zjednodušeně, z jedné spalovny o kapacitě 100 000 t/rok je méně nebezpečných dioxinů než z jedné vesnice, kde se topí uhlím. Kupříkladu když se uvažovalo o spalovně v Karviné, tak výstupní plyny z komína spalovny by vylepšovaly kvalitu ovzduší v dané lokalitě, která je velmi zatížena úlety pevných částic. Přes to vše, co odborná veřejnost ví a je potvrzeno v praxi, je mnoho ekologických aktivistů, kteří říkají opak a laickou veřejnost ovlivní tak, že nikdo nic nikde nechce. Spalování odpadů ve spalovnách je sice nákladově vyšší, ale je to konečné řešení odpadů. Vyrobí se z nich teplo a elektrická energie a tím se nahradí fosilní paliva, ale také zbytkový odpad jako je škvára je možno využít ve stavebnictví. Jen malá část popílků a kalů z čištění spalin je nutno uložit na skládku nebezpečných odpadů. Zde je také složitější logistika přepravy odpadů. Spalovny se stavějí pro větší okruh města obcí a musejí se stavět překladiště, kde se z běžných svozových vozů odpad překládá do velkoobjemových kontejnerů, aby důsledky dopravy byly co nejmenší.

Mechanicko-biologická úprava odpadů (MBÚ)

Jedna z možností, kterou často protlačují ekologičtí aktivisté, je třídění na linkách MBÚ. Na první pohled chvályhodné, ekonomické a ekologické. Třídění směsného komunálního odpadu je poměrně složitá záležitost. V tomto odpadu je vše. Od televizorů až po uhynulá zvířata apod. Jak na to? I na to se navrhují linky, které to umí. Soustava různých automatických a ručních třídičů umožňuje vytřídit různé využitelné komodity – papír, plasty podle druhu, sklo (kvalita těchto vytříděných surovin je horší než ze separace v nádobách, horší postavení na trhu). Nakonec zůstanou, zjednodušeně, 2 složky. Spalitelná část (směsné obaly apod.) a zbytková nevyužitelná část, která obsahuje část minerální a biologickou. A tady nastávají problémy. 

Spalitelná část by se dala použít jako alternativní palivo pro cementárny, vápenky nebo do energetických bloků. V současné době se využívá v omezené míře v cementárnách a vápenkách. Pro použití v energetice tomu prozatím brání legislativa a to, že tato paliva nejsou dotována. Teplárny by musely udělat nákladné technické úpravy, aby neměly s tímto druhem paliva problémy. Tady také vstupuje do toho logistika dopravy, vzdálenosti odběratelů a v neposlední řadě kvalita paliva.

Druhá část – nevyužitelná, s vysokým podílem organické hmoty, je dalším problémem. V návrhu nového zákona o odpadech, který má vstoupit v platnost 1.1.2018 je navržena za tuto složku nová výše poplatku, který bude odváděn Státnímu fondu pro ŽP (SFŽP) ve výši až 1850,- Kč/tunu, kromě běžných nákladů na uložení a další vysoké náklady na třídění a výrobu paliva. Dnes je situace taková, že poplatek je 500,- Kč/tunu a ještě občané obce, kde je umístěná skládka, jsou z poplatku osvobozeni, tím pádem platí jen za uložení, což je částka přiměřená. Tady nastává problém. Kdo tyto zvýšené náklady zaplatí? Občan prozatím může platit pouze 1000,- Kč/rok, ale ten rozdíl zatíží městské rozpočty. Nejen že přibude neplatičů, ale budou druhotně na obcích vznikat i nedoplatky za odvedené poplatky do SFŽP. 

Když se vše shrne dohromady...

..., jsou podnikatelé, města a obce v nelehké situaci. Na jedné straně vše, co se dá vytřídit, se třídí, ať to stojí, co to stojí, a na druhé straně se musejí chovat ekonomicky. Ideální by bylo odpady neprodukovat, ale jak známe výrobce, tak čím větší a barevnější je obal, tak se lépe prodává. V této fázi nejde vůbec o ŽP, ale o obchod. Do toho ještě vstupují různé nesmyslné unijní požadavky, požadavky různých lobbistických skupin a pak je to nakonec na občanovi nebo nějaké firmě, kdy platí: zaplať. Je na každém člověku, jak se bude chovat, ale ve většině případů za něj rozhoduje někdo, kdo diktuje a musí se stejně podvolit. Z rozjetého vlaku se vystoupit nedá. Každý z nás může dělat i v oblasti životního prostředí něco pozitivního jak pro sebe, tak pro své okolí, ale velká rozhodnutí dělá někdo za nás, i když se nám to často nelíbí.

 

Vladimír Jureček, odborný garant Logistické akademie pro oblast ekologie

PORADENSTVÍ
voda-odpady-ovzduší-chemie