Logistika, obor pro člověka

Kontrast mezi dobře strukturovanou teorií, kterou logistika jako obor dovedla téměř k dokonalosti, a její aplikací do reálného podnikatelského, konkurenčního a tržního života, je markantní, neoddiskutovatelný a všudypřítomný. Dostali jsme se do situace, kdy některé toky (především finanční a informační) se zrychlují, ale progres toho materiálového celkem viditelně pokulhává. Proto je pro logistické inovace prostor ve všech odvětvích, odděleních, technologiích a postupech. Ke statice má logistika doopravdy tak daleko, jak jen to je možné. Jak lze ale zvládnout kočírovat obor, který nejen, že prostor pro pokrok nabízí, ale přímo jej vyžaduje?

Jak jsme si mnozí na vlastní kůži vyzkoušeli a v rámci logistické praxe zkoušíme každodenně, inovace je v logistice brána jako standardní nutnost pro „obyčejné“ fungování firmy. Neustálá reakce na nové kombinace technologií, postupů, manažerského vedení a zpracování požadavků trhu i lidí nutně vede k představě, že se logistika, možná trošku donquijotsky, snaží dávat řád neřízenému chaosu.

Ovšem to, co vypadá jako kombinatorika aplikací propracovaných logistických řešení, vzorců a výpočtů, je vlastně něco, co je člověku extrémně přirozené.

Chování, učení, instinkt a co z toho má logistika

Chování v říši zvířat, jeho historii, vývoj, příčiny a funkce zkoumá věda, která se nazývá etologie. Se svými výsledky v oblasti (nejen) honby za potravou s moderním, pracujícím a ve společnosti fungujícím člověkem ale nesouvisí jen zdánlivě. Zhruba ve stejné době, kdy I. P. Pavlov zkoumal podmíněné a nepodmíněné reflexy, začal do světa psychologie a filozofie pronikat nový směr – behaviorismus. Ten se odvracel od zkoumání niterných prožitků člověka a zaměřoval se na analýzu lidského chování na základě pohledu zvnějšku. Ani jedna ze zmiňovaných věd není ani překonána, ani zapomenuta. Etologický přístup se dnes využívá k popisu kdejaké problematiky, behaviorismus je základním stavebním kamenem rozšířené a efektivní kognitivně-behaviorální terapie. Co tedy mají tvorové vyšších řádů společného?

V rámci vrozených a okolím jen částečně ovlivněných nebo upravených parametrů můžeme z etologického hlediska mluvit mimo jiné o třech kategoriích.

• Reflex. Je reakcí organismu, nervové soustavy, na konkrétní podněty. Všichni máme dávicí, úchopový, sací… ale i ty podmíněné, životem naučené. Nejjednodušším podmíněným reflexem je třeba averze k určité potravině (vypěstovaná neoblomnou babičkou nebo učitelkou v mateřské školce), ale k těm pokročilejším také patří učení správného chování pomocí odměn a trestů. Už cítíte paralely?
• Instinkt. Tušení, orientace v situacích, kterým jsme ještě nikdy předtím nebyli vystaveni. Instinkt je spontánní, ve složitějších situacích silně individuální.
• Rozpaky a paradoxní chování. Co se stane s tělem, hlavou a rozhodováním, když jsou postaveni před problém, který prostě neví, jak řešit? Když se nám útěk, boj ani žádné jiné již vyzkoušené řešení nezdá správné? Přijde na řadu paradoxní chování. Například savci si najednou začnou operovávat srst, ptáci se snaží sehnat si něco k jídlu.

A pracující člověk, odborník má podmíněných reflexů velkou spoustu. Říká se jim zkušenosti a pramenní z nich rutina, kterou by jiný, nezkušený nováček těžko vymýšlel a těžko jí dosahoval na tak automatické úrovni. Všichni, kteří pracují v jakémkoliv oboru, jsou instinktem předurčeni a zároveň si ho v oboru posilují. Často dokážou přijít na řešení „pocitově“, i když toto je velké zdání – byť není postup zcela jasný, je výsledkem vloha pěstovaných zkušeností. A rozpaky nad problémem? Etologie nás přirozeně dovedla k poznání, že když si s nějakým problémem nevíme hned rady, není od věci dát si od něj na chvíli pauzu.

Pak ale přicházíme na lidsky zajímavější kapitolu etologie, na chování naučené, získané, adaptivní. To se musí během života neustále posilovat, jinak o znalosti jím nabyté a reakce, k nimž jsme díky němu hotovi, slábnou. Jak probíhá? Představte si příchod nového člověka do firmy, postavení těch stávajících před nový problém… a uvidíte, že od říše zvířat není k sofistikovanému lidskému pracovnímu životu zas tak daleko.

• Vtiskování, imprinting. Aneb Pravidla se nastavují na začátku nebo Co se v mládí naučíš… Při možnosti prvního dojmu (ať už při narození nového hříběte nebo po prvním otevření dveří kanceláře) si jedinec zapamatuje to první, s čím přijde do styku. Rodiče, chovatele, šéfa nebo majitele.
• Habituace, zvyk. Každý nováček si zvyká na prostředí a učí se rozeznávat známé, prospěšné a neškodné situace. Neboli ty standardní, kdy nám někdo ukáže postup a my se ho nadále držíme.
• Explorace, průzkum. Je součástí habitace, míra proaktivity je u každého jiná. Čím jsme starší, tím je u nás tato schopnost učení cennější.
• Tradice, napodobování. Aneb Co není pokažené, to neopravuj. Navázání na úspěšně ozkoušené chování starších, které se kdysi ukázalo jako výhodné.
• Učení metodou pokus – omyl. Když vás hodí rovnýma nohama do vody, je v rámci nově nabyté samostatnosti také potenciál řešit věci na vlastní pěst. Teoreticky jde o složitější verzi podmíněného reflexu. Navíc, když za zvládnutý pokus dostaneme odměnu.

Výsledkem všech možných metod učení se a nabývání zkušeností, je vhled. Jakmile ho máme, dokážeme řešit nové situace bez tápání, bez pokusů a omylů – zvládneme to na první dobrou „pouze“ díky tomu, že chápeme všechny souvislosti a problematice rozumíme.

Neustálá potřeba inovací a neustálá nutnost učení jsou v logistice (i jinde) pevně spojené nádoby. Etologie a behaviorismus nám popisují, jak se můžeme učit, logistika nám dokazuje, že je to pravda. To, že logistiku chápeme jako antichaotikum současných trhů, že dává řád i tomu, co se neustále mění, má na svědomí vlastně jednom jedna přirozeně lidská věc. Logistika může být zaměňována s řádem jenom díky tomu, že má smysl. Logika, přirozenost a prostor pro řešení problémů pomocí učení a aplikací jeho výsledků je člověku vlastní na té nejzákladnější biologické úrovni.