V  posledních letech rezonuje problematika životního prostředí napříč všemi obory a oblastmi lidského života. Vzhledem k  tomu, co všechno pod sebou ukrývá pojem logistika, je jasné, že i náš obor je s  ekologií hodně úzce spjat. A bude ještě úžeji. 

To, že v rámci logistiky se staráme o přepravu popřípadě skladování velkého množství kusů zboží, to je vlastně naprostá automatika. Co když je ale ono zmiňované zboží sice ve více kusech, ale živých? Přeprava nebo „skladování“ (delší zadržení na jednom místě) například hospodářských zvířat, ale také lidí, je problematika, kterou bychom ryze logistickou možná nenazvali – ale jen pro její minoritu. Koordinace stád a davů je ale velmi, velmi živou oblastí logistiky. 

Předpoklady pro svůj pracovní i osobní život získáváme několikerým způsobem. Něco nám dají do vínku rodiče biologicky, ale z obrovské části se na utváření naší osobnosti podílí výchova, vzory, které kolem sebe máme, informace a způsob, jakým je dostáváme. Podstatnou vzdělávací a výchovnou roli v našem životě hraje samozřejmě škola. Nepostradatelná instituce rozvíjí, rozšiřuje a kultivuje naše schopnosti a to, co nazýváme dispozicemi, tříbí v dovednosti.

Stejně, jako můžeme logistikou nazvat téměř vše, co vyžaduje analýzu situace a provedení potřebných kroků k jejímu efektivnímu řešení (od nákupu na rodinnou večeři po zásobování nadnárodní společnosti), nemusí se pojem „krizová situace“ vztahovat jen na katastrofy celospolečenských rozměrů. A přesně pro řešení všech možných krizových situací jednotlivců slouží KPZ. Ano, řeč je o Foglarově krabičce poslední záchrany.

S pojmem logistika si často stereotypně představíme primárně velké podniky průmyslového charakteru nebo přepravní společnosti. Logistiku ovšem najdeme i v provozech, se kterými bychom si ji hned nespojili. A přitom taková logistika restauračních zařízení, to je nějaká lahůdka. Je plná specifik i ryze logistických přístupů, nad kterými má stále nadvládu především selský rozum a pár rukou.