Předpoklady pro svůj pracovní i osobní život získáváme několikerým způsobem. Něco nám dají do vínku rodiče biologicky, ale z obrovské části se na utváření naší osobnosti podílí výchova, vzory, které kolem sebe máme, informace a způsob, jakým je dostáváme. Podstatnou vzdělávací a výchovnou roli v našem životě hraje samozřejmě škola. Nepostradatelná instituce rozvíjí, rozšiřuje a kultivuje naše schopnosti a to, co nazýváme dispozicemi, tříbí v dovednosti.

Stejně, jako můžeme logistikou nazvat téměř vše, co vyžaduje analýzu situace a provedení potřebných kroků k jejímu efektivnímu řešení (od nákupu na rodinnou večeři po zásobování nadnárodní společnosti), nemusí se pojem „krizová situace“ vztahovat jen na katastrofy celospolečenských rozměrů. A přesně pro řešení všech možných krizových situací jednotlivců slouží KPZ. Ano, řeč je o Foglarově krabičce poslední záchrany.

Profesionální a úspěšní logistici vědí, že k  tomu, aby svou práci odvedli maximálně dobře, je třeba co nejširší znalosti jejího kontextu. A jaký logistik zná svou firmu lépe, než ten, který si projde všemi myslitelnými pozicemi a s  firmou žije téměř od jejího založení? Mezi logistiky tohoto typu patří Zdeněk Dostál, MLog., ředitel Úseku logistiky dobře známé firmy RAVAK a.s. Jaká byla jeho cesta na místo vedoucího logistiky a jakou roli v  ní hrála Logistická akademie?

V popisech dnešní doby můžeme narážet na obraty jako „dynamická“, „neustále se vyvíjející“, „svobodná“, „zdravě konkurenční“… a podobně. Liberálnost a možnost nacházet nová vlastní pravidla, systémy a řešení vidíme na jednu stranu jako neomezené možnosti, na stranu druhou se musíme vyrovnávat s tím, že když je „možné vše“, často nám chybí orientace. A tak dochází k paradoxu, kdy nekonečné množství vlastních pravidel vede k zaměnitelnosti se stavem, kdy žádná pravidla nejsou. Současná doba má, ekonomické eufemismy stranou, největší potenciál chaosu, jaký kdy společnost zažívala.

V dnešní době je plýtvání potravinami velmi diskutované téma. Jelikož je to téma, které se dotýká každého z nás a každý z nás má k němu co říci, stalo se, že se smíchalo několik věcí dohromady. Plýtvání potravinami je několikerého typu a zdaleka ne za všechno můžeme jen my, spotřebitelé. Víme ale ve skutečnosti, čím vlastně plýtváme? Za každou vyhozenou potravinou se skrývá mnohem víc, než bychom si mysleli.